Je to přesně rok a půl, kdy jsem psala poslední příspěvěk na tento blog. Od té doby se některé věci změnily, a jiné vůbec.
Trochu ajťácky to, o čem bude následující článek. Pokud to nepochopíte, nevadí, jednoduše to přeskočte.
Function bool IsAlive(human Person)
{
if (Person.NumOfQuestions != 0)
{
if (Person.ActualQuestion.Unanswered)
{
try { Person.SearchForAnswer(); }
}
return true;
}
else
{
return false;
}
}
Celý život si klademe jisté otázky a během bloumání po světě nalézáme na některé z nich odpovědi. Některé zůstanou nezodpovězeny do posledního dechu, na jiné zase nalezneme více možných odpovědí, než bychom rádi. Ano, kéž by svět byl jednoduchý, jednoznačný, evidentní. Nebo raděj ne…
Je jen jedna jediná odpověď, která je jasná. Je to odpověď na základní otázku života, vesmíru a vůbec: 42.
Ale jaká je otázka? Mno, nebudeme zabředávat do literálních vod, alespoň ne v tomto směru. Je důležité si klást otázky. Nemusíme je vyřknout nahlas. Ale to, že se ptáme, i když odpovědi nikdy nezískáme, znamená, že něco v nás vzbuzuje zájem. A zájem je projevem života.
Jednoduše se z toho dá vyvodit: Ti, co se neptají, nežijí.
Přijde Vám to absurdní? Nebo si myslíte, že mám pravdu? Myslíte si že je snad život o nečem jiném, než hledání odpovědí na naše otázky? Chcete mi snad tvrdit, že jste si nikdy nepoložili žádnou otázku?
Možná by někteří z Vás přišli s argumentem, že zvířata nekladou žádné otázky, a přesto žijí.
Omyl.
Co je to otázka?
Dovolím si zkopírovat definici z Wikipedie – Otázka.
Otázka je formulace, vyjádření problému.
Zkusme se na otázku podívat více jako na abstraktní pojem, ne jako slovní útvar. Pak by se to dalo říct, že je to „proces, nebo snaha o uvědomění si a vyřešení problému„. A teď zpět ke zvířatům. Copak zvířata nemají problémy? Kde pak, určitě mají hodně problémů, akorát jsou nám dost cizí, protože my jsme už vývojově trochu jinde, „civilizovaní„. Taková medvědice určitě řeší, kam se uchýlí k zimnímu spánku. Nebo jestli je ten cizí tvor nebezpečný pro její mláďata. Je pravda že jejich řešení jsou více instinktivní a mohá zvířata ještě nemají vyvynuté vědomí, díky kterému by si uvědomili sebe, natož svoje problémy. Taková moucha toho o sebeuvědomění asi moc neví, ale to je trošku jiné téma. Ale co takový pes? Dokážete s jistotou říct, že když na Vás upře ty prosebné oči, zatímco vy před ním v ruce máváte pamlskem, někde v jeho mozkové dutině a vědomí nepřobíhá otázka: „Dá mi to nebo mi to nedá?“