Archiv pro měsíc: Září 2011

Z dnešních přednášek si pamatuju tolik, co říká titulek. Z matiky jsem odešla dřív, protože byla neuvěřitelně nudná, ale zato jsem si v knihovně pujčila skripta. Léňa si brala asi 7 knížek, a řekli ji, že už ji žádné nepujčí, protože už jich má doma moc. xD Vypadá jako šprt, ale já myslím, že se ji to bude hodit.

Právě čekám na kamaráda, kterej mi oznámil, že dojde o 20 min později. Vědět to, tak Léňu pošlu na oběd dřív, ať na mě nečeká. Chudák, spěchala. Sedím v něčem co vypadá jako hala v novější budově naší úžasné školy. To úžasná ani nemyslím ironicky, je to na pohodu, zatím nás nikdo nijak extrémně nedrtí, nejsem na tom jak kamarádka na fildě (Masarykova, fakulta filozofie), která píše už 3 seminárky. Nezávidím ji to, je od rána do večera ve škole. Ještě k tomu má učitele, kterej nemá rád holky, ponižuje je stylem „musíme holkám dát něco jednoduššího, bohužel nejsou inteligetní jako muži…“ apd. takže to má ještě horší. Zřejmě si léčí nějaký komplex z mládí, jinak bych nepochopila, proč je takovej.

Šíleně mě bolí záda. Měla bych se přestat hrbit, ale to nějak nejde. Buď mám batoh na zádech nebo sedím na takových blbých židlích, na kterých nevydržím se nehrbit. Hlavně se skláním k notebooku a to je docela fatální.

No, doufám že ten kamoš dojde brzo, nebaví mě na něj čekat. xD Aspoň že mám notebook a internet a můžu psát tenhle článek, na IRC se mi nechce, tam je plno šílenců a nadrženců, co mi nedají pokoj. Už se snažím vyhýbat dvojsmyslům a tak ale nevyskákaní mladí kluci se v nich prostě nezapřou. No, hold kluci dospívají o dva roky později, něco na tom bude 🙂

Nějak není poslední dny nálada, proto nepíšu, ale zas jak budu ve škole tak tu toho bude víc 🙂 Rodiče se zbláznily, máma nakoupila na trhu 10kg okurku nakladaček/na kvašáky a 15kg paprik, tak to celý víkend zpracovávali, celý barák byl provoněný čerstvým koprem, což byla podle mě zvláštní a nečekaná situace, myslela jsem, že dělala koprovku, kterou mám tak ráda a hned se mi seběhli sliny… xD

Jinak se v podstatě nic zajímavého neděje, akorát se vyhývám svým povinnostem, jsem zlobivá holčička, ale tak občas mám právo si dát voraz, no ne? Nemůžu pořád jen makat nebo se stresovat, navíc mi zase nebylo moc dobře, to víte, měla jsem svoje dny…

Zkoukla jsem jedno nové anime, které je sice krátké, ale má neuvěřitelný náboj… Ze začátku docela děsivé, běhal mi z toho mráz po zádech, a posledních pár dílu spíš akce 🙂 Jmenuje se Chaos; Head a doporučuju.

Zas někdy!

Povím vám, sedět tři hodiny na jednom předmětu a tři hodiny na dalším předmětu je vážně celkem náročné. Po první půl hodině už neposloucháte, hlavně lidi, co mají notebook sedí na IRC nebo na FB a komunikují se spolužáky. Je to docela sranda, hlavně ta témata co se tam občas probírají, ale tak hlavně že je o zábavu postaráno. Včera jsem měla volný den – odpoledne měli být laborky do matematiky, ale protože laborky máme mít až asi 3x před koncem semestru tak mám každý sudý týden volno. Jinak mám mít cvika (cvičení) a to je kazdý lichý týden a to máme normálně.

Dneska je to Teorie obvodů, nejdřív dvě hodiny přednáška a potom cvika hodinu. Je dobře, že je to pohromadě, od 10 do 12:50 a pak v podstatě už nic. Teď opakujeme v podstatě učivo z gymplu/základky, takže pozor fakt dávat nemusím. Konečně vyhlásil přestávku…

Někteří profáci vůbec nemají ve zvyku dělat přestávky. Přemýšlím o tom, že budu některé přednášky vážně vynechávat. Radši se budu věnovat samostudiu… No, uvidíme. Mám z toho obavy, asi nejvíc z toho programování, ale uvidíme, tatínek mi snad pomůže xD

Prý se budou rušit sblogy? To je mi líto, a doufám, že kvůli tomu neskončí hromada dobrých blogů. Byla by to škoda. Ale aspoň vám to řekli dopředu. 🙂

Celé to začalo v předmětu IDA (diskretní matematika), který následoval hned po IZP (základy programování). Nebudu komentovat, jaké to bylo, protože to se nedá komentovat. Je mi líto toho kantora, protože takhle uspávavý hlas, takhle ráčkovat a neumět vyslovovat sykavky, to je opravdu chudák přednášející. Ale jeho přednášky by byli snesitelné, kdyby dělal přestávky po 50ti minutách, jak má.

3 hodiny IZP, pohoda. Ale dalsi 3 hodiny IDA hned na to… to je na umriti. Hlavně jsme všichni umírali hlady.

Já vím, že jsem na IT škole, ale stejně jsem nečekala, že tam každý člověk bude mít notebook. (Šak v celé škole je volná wifi síť, no ne?) No ne, vážně, a ti co neměli říkali, že si ho příště vezmou. No a co asi většina lidí tam v té učebně dělala? Seděla na FB. A protože nějakej chytrák už založil skupinu prvního ročníku, kam jsem se přihlásila i já, tak na chatu téhle skupiny bylo VÁŽNĚ živo. Část toho, co si tam povídala, šla potom aj na oběd, a já se seznámila s moc fajn sympatickou slečnou stejného jména jako já 🙂

No, nemluvě o tom, že je to tam skoro samej kluk, a nemluvě o tom, že jsou to samí ajťáci (což se specifická skupina sama o sobě), tak jsem ani nebyla překvapená, že to celé potom pokračovalo i odpoledne. Jako ne s přednáškama, ale s tou živostí na FB. Sice jsem po škole hnedka šla spát, abych dohnala to vztávání na 7mou hodinu, ale co jsem vztala, tak na FB tozhodně nebylo mrtvo. xD Je to fajn, seznámit se s takovým živým kolektivem, a pro mě jako pro dívčinu co dá přednost hraní Lineage než běsnit každý boží den na diskotéce (ne že bych tam občas nezašla), to je nová a zajímavá zkušenost.

Tak takhle vypadají první dny vysokoškolského života na VUT FIT. Snad to bude stejně fajn 🙂

První paprsky slunce pronikají skrze závěs do mého pokoje. Jak hřejivý oranžový nádech má tenhle východ slunce. Pro většinu živých bytostí tímto časem začíná den… Ale já? Můj den ještě neskončil. Já stále žiju ještě dnem včerejším. Nikdo totiž nepřišel a neřekl že by měl zkončit… Nikdo totiž neřekl, že musím jít spát.

I kdybych moc chtěla, moje nervy by mi to nedovolily. Můj podivný neklid, kterému sama ještě nerozumím, mě donutil dál psát. Nejdřív jsem se podívala na jeden úžasný kreslený film… V naději, že mě unaví natolik, že mi víčka prostě ztěžknou. Ale ne, místo toho se moje oči na konci naplnili slzami, tak dojemný film to byl. Zanechal ve mě něco silného, co mě donutilo psát.

A tak teď po napsání kapitoly příběhu dalšího ležím v postely s notebookem a píšu tenhle článek.

Nevím jestli vůbec půjdu spát. I když se necítím moc dobře, jsem plná podivné energie, která mi nedá spát. Možná právě nemám energii usnout, možná jsem přesáhla tu hranici, kdy už není tak jednoduché usnout…

Je 7:37, a z venku se ozívá už docela živý provoz. Měla bych usnout… Ale moc se mi nechce. 🙂

Co jsem dneska dělala? No, zkráceně, zkoukla další anime, napsala další kapitolu Labyrintu mezi světy, Ale až po tom, co jsem doprudila mamku, aby mi to aspoň trochu opravila xD No Prý je to čtivé, tak si to můžete přečíst sami v „Stories“…

Jinak toho asi moc není. Mobil je vybitej, a nějak se mi nechce v něm vyměňovat baterku, stejně mě většinou nikdo neshání, tak doufám že teď tomu nebude jinak. xD Ono to i tak trochu zamrzí, když člověk zapne telefon po dlouhé době a ani jedna SMS, ani jeden nepřijatý hovor…

Njn, ale to je život xD

Tak zítra přeji školákům zítra šťastný druhý den školy, já si to taky užiju, zanedlouho…