Press "Enter" to skip to content

Archiv pro měsíc: Prosinec 2016

Po těch letech přeci jen zase a zase se sem vrátím…

Wow. Já zase píšu. Ne, ne, ne povídky, ani nic podobného, i když těch jsem pár napsala. Nebo spíš jsem začala sestavovat celý svět, který jednou, snad, naprogramuju jako hru. A i kdyby z toho nikdy hra nebyla, mám aspoň dobrou motivaci a snahu se učit nové věci.

A vůbec, přesně na to chci předělat tento blog.

Je ze mě full-fledged ajťačka. Už mám i titul (i když jen bc), mám čerstvě novou práci která opravdu začíná dávat smysl, baví mě, myslím si, že tam mám možnost něco opravdu dosáhnout… Více dole.

Píšu. Píšu blog, články, předělala jsem design (ještě ne finálně) a… Pořád se vyjadřuju jak puberťák.

Člověk by si řekl, že když mi za pár dní bude těch 25, tak už jsem někde jinde. Mno, dá se na to podívat více způsoby, každopádně, já nikdy nechci zestárnout. Budu dělat všechno proto, abych si zachovala svou zvídavost a nebojácnost dítěte, bláhovost puberťáka, ale sbírala moudrost a učila se nové věci jako dospělý člověk.

Proto se omlouvám, pokud tento blog, i všechny ostatní články budou trochu sentimentální. 

Základní životní změny:

  • Už skoro rok nebydlím s rodiči. Tato skutečnost má lehce hořký nádech, protože už nejsem tolik v kontaktu se svou mámou, jak bych chtěla.
  • Jsem bakalář. Ano, po pěti letech jsem konečně bakalář a pokračuju.
  • Rok jsem měla práci na částečný úvazek (jako hlavní pracovní poměr). Tato zkušenost ze mě udělala víc dospěláka než by jeden čekal.
  • Mám novou práci. Dělám pro skvělou firmu, která skvěle platí i juniora jako jsem já, zajímá je můj názor, vidí moje kvality, a i když je tam bordel, je to místo, kde se opravdu cítím sama sebou.
  • Už rok a půl mám přítele, se kterým jsem naprosto šťastná. Bydlíme spolu a rozhodně to neskřípe. Ano, je to neuvěřitelné. Před pár lety jsem psala článek, ve kterém jsem říkala, že skřípání ve vztahu je normální věc. Nyní jsem toho názoru, že kde je vůle a vzájemná tolerance, to prostě neskřípe. Neznamená to že nemáte neshody, ale tyhle neshody se vybouří okamžitě, dřív, než to začne skřípat. Je pravda že najít člověka, který je dostatečně vyzrálý na to, aby si dokázal takový vztah udržet a vážit je dneska těžké, ale jak se říká: vrána k vráně sedá. Podobně smýšlející se přitahují. A pokud vám to ve vztahu skřípe (jakože dlouhodobě), něco je špatně. A ne vždycky je to chyba toho druhého. A pokud jste názoru, že láska je chemie… Divili by jste se, jak strašně moc jste pány chemie svého mozku.
  • Mám online portfolio. A to konkrétně z hlavní stránky shailleen.cz. To je mimochodem taky důvod předělávky tohoto bloku. Moje trapné výlevy mého trapného mladšího já tu být všechny nemusí. Jen ty, které… Mno, nejsou úplně katastrofické.

Ono toho určitě je víc, ale tohle jsou asi ty nejdůležitější věci. Můj život se díky jistým změnám stabilizoval, změna mého přístupu zařídila, že se některé věci otočili správným směrem. Je tak skvělé, když se mé životní filozofie začnou projevovat v praxi.

Mimochodem, to je taky téma, které bych tady na blogu ráda časem rozvedla.

Nová témata:

  • Psychologické a jiné, ne jen metodiky. Já vím že tohle je neurčité, ale ano, ráda bych sem začala zveřejňovat věci, co jsem se naučila, co aplikuju ve svém každodenním životě a můžu opravdu říct, že fungují. Nejspíš budu jen parafrázovat x tisíc jiných zdrojů, proto se omlouvám, pokud vám zde nebudu psát nic nového. Ale ano, hodlám se rozepsat.
  • Věci mezi nebem a zemí. Ano, druhé velice ošemetné téma. Tohle bude… jak to jen vyjádřit? Velice choulostivé téma a budu se snažit sem psát jen ty věci, které neuškodí nějak mé osobě a mé kariéře. Nerada bych, aby si mě lidi spojovali s nějakými radikálními názory, protože já rozhodně nejsem žádný radikál, ani žádný sluníčkář, ani nic podobného. Jen mám na některé věci svůj názor, ale nikomu ho nechci vnucovat. Dobře, není to jen názor… Měla jsem pár jistých zajímavých, těžko vysvětlitelných zážitků, setkání s pár duchovně založenými lidmi obdobného ražení, a já vím že to zní všechnos strašně, ale… Však uvidíte.
  • Programování a vše okolo. Budu si sem dávat věci a poznatky z programovacího světa. Jsem přeci jen ta IT girl.

Takže, to je asi pro nyní vše. Doufám, že se časem najdou nějací čtenáři.

Seznam – aneb jak tomu je dnes

Před nějakým časem (je to asi pár let) jsem psala seznam věcí, které bych chtěla jednou mít. Kromě toho že je to celkem dávno, hodně věcí je dnes jinak, jen tak ze srandy se na to podíváme…

  • hifinu, – koupila jsem si před pár lety (Sony, 400W)
  • židli k psacímu stolu, – dostala jsem… (tak dlouho jsem o tom mluvila až jednou šel kamarád odkudsi z práce, a volal, jestli nechci židli… zadarmo… mno neberte to!)
  • nové sluchátka k mobilu, – joooooo ty mám, za pár tyček ale stálo to za to, slouží už minimálně dva roky (Sony, bluetooth i kabel)
  • nějaké nové hadry, – to už si nepamatuju ale jo určitě něco jsem si od té doby koupila 😀
  • zajít si ke kadeřnici, – ehm, od jisté doby se stříhám i barvím sama, tak nevím…
  • zaregistrovat se na pilates, (a chodit tam!!!) – FAIL 😀 to se mi nějak pořád nedaří, ačkoliv teď mají pilátes asi dva vchody od mého nového bydliště…
  • zrekonstruovat stránky, – jop, to právě TEĎ dělám
  • dopsat příběh, – eh, který? 😀
  • víc přispívat, – no comment
  • najít čtenáře, – LOL
  • nafotit nějaké fotky, – těch jsem už nafotila, ale asi ne takového typu, jako jsem tehdy myslela…
  • chodit do školy!!! (heh), – mno, vzhledem k tomu, že jsem úspěšně dodělala bakaláře (za 5 let, ale dodělala!) beru tento bod jako splněný…

Opět jsem si rozšířila obzory…

Do předmětu PDB (pokročilé databáze) jsme s přítelem dělali celý http server v Javě, který komunikoval s Oracle databází. Do těď jsem se úspěšně Javě vyhýbala. V naději, že si Java se školní databází pokecá lépe než C#, ve kterém jsem chtěla vyvíjet původně, jsem na tu Javu přistoupila.

Ehm… Trochu (hodně) jsem se pletla.

Jestliže jsem si naivně myslela, že Java není tak strašná a že prostředí na komunikaci s databází bude minimálně tak přívětivé, jako je v Entity Framework… mno byla jsem úplně vedle. Ne, jediný rozdíl oproti potenciální implementace v C# byl akorát ve způsobu pracování Orácle SDO_GEOMETRY, jehož obdova v Javě je JGeometry. Tento typ se vůbec nemusí nijak převádět při komunikaci s databází.

Proč jsem tedy vlastně opustila od možnosti programovat to v C#? Bylo to mé zjištění, že ODP.NET (Oracle Data Provider, který funguje i s Entity Framework) nepodporuje SDO_GEOMETRY ani multimediální typy specifické pro Oracle, a bohužel celý projekt byl přesně o užívání těcho typů a SQL funkcí nad nimi. Jediný způsob (o kterém mi řekl až náš cvičící, kterému jsem psala nešťastný email), byl pomocí WKT (Well-known text).

V naději, že se vyhnu tomuto micromanagementu jsem přecházela do Javy, kde jsem se tomu stejně nevyhla. Protože to co C# dnes má obsaženo ve svých standardních knihovnách, Java jednoduše nemá. Běžné konverze mezi podobnými typy? Statické třídy i s kontrolou překladače? Typy jako Pair, Triplet, nebo Tuple? Nějaké dodržování standardu při pojmenovávání method? Ručnímu, nebo aspoň methodou generovanému SQL jsem se stejně nevyhla (Entity Framework a LINQ většinu téhle komunikace pro programátora příjemně zaobalí do líbivého a srozumitelného kédu) a práce s návratovou hodnotou z databáze je něco naprosto děsného. ResultSet má kurzor, vůbec se nedá mapovat na nějaký smysluplný senzam objektů se kterým by se dalo nějak rozumě pracovat. Teda pokud si to člověk neudělá všechno ručně, že.

Připadalo nám, že jsme se vrátili tak trochu zpět k C, ale pořád nám zůstal ten divný pocit objektovosti. Ani s C++ se to nedá srovnat, protože pokud používáte boost, hodně věcí už ani tam nemusíte řešit. Nejvíc zhrozená jsem asi byla ze způsovu, jakým fungují interface a abstraktní třídy. Nemluvě o šílené a bídné podpoře komunikace s Oracle databází, kterou jsme si stejně museli implementovat sami.

Java – Zpátky do jeskyní. Prý se někde na fórech říká, že Java je zombie jazyk. Mno, o C# se toho říká taky hodně… Ale dokud to bude Microsoft tlačit tak jak to tlačí, myslím, že má rozhodně mnohem větší budoucnost.

Takže jsem si zaprogramovala v Javě, zanadávala, vrátím se zpět k oblívenému C# v naději, že Javu už nikdy neuvidím. A na závěr si dovolím malý citát.

Java je dobrá jen na to, aby ji někdo vzal, pochopil, a přepsal do C#.