Já vím, že je to blbé, protože, dneska psala o tomto filmu i Babunka… Když já si nemůžu pomoct. Koukla jsem na trailer, a spustila první stream, co jsem našla.
Začátek člověku nic neřekne, člověk poslouchá, netuší, co za srdceryvný zážitek ho čeká. Poslouchá, jejímu hlasu (já to měla anglicky, nevím jaký je český dabing), a když vypráví o dni své smrti, v první chvíli člověk ani nemá pocit, že někdo umírá. Poslouchala jsem jak ve snu, a i když už byla mrtvá, tak vlastně stále žila. Stále byla tady…
Od okamžiku, kdy umřela, mi tekly slzy, až téměř dokonce. Od tohoto okamžiku jsem si ten film zamilovala. Kdybych ho viděla v kině, asi bych tam zůstala sedět aspoň další dvě hodiny, protože bych nebyla schopná vztát, natož ještě chodit. Ten film má tak silný náboj… A ten mezisvět… Ten byl tak nádhernej… Jak v pohádce… Knížku jsem sice bohužel nečetla, ale film byl udělanej perfektně. Ještě teď, když si vzpomenu, jak to všichni prožívali, a jak byla její sestra statečná, aby vlezla do toho domu… Jak je ten svět nespravedlivej, že i když to všichni tuší, kdo to byl, vnitřně to cítí, stejně to trvá dlouho, než člověk nalezne spravedlnost…
A nejvíc mě bylo líto, jaký pech měla s tím svým vysněným klukem. Aspoň že na konci své poutě v mezisvětí měla možnost zažít ten jedinečný polibek, a potom mohla s klidem odejít do nebe. Aspoň že tohle.
Ale když se na to podívám já, asi bych nedokázala vůbec chtít zastavit toho otce, kdyby ho měl opravdu tou pálkou praštit. Jsem černá duše, vím to o sobě. Kdyby takovej hajzl to udělal mě… Neodpustila bych mu. Nedokázala bych to. Toužila bych po pomstě do poslední chvíle. A myslím, že vzhledem k tomu, kolika děvčatům ublížil, byla jeho smrt nedostačující. Měl trpět! V agonii! Bože můj, jak já jsem z toho filmu zničená, neuvěřitelné.
Až na některé detaily – dokonalé.