Mou malou vášní a závislostí v posledních dnech se stal tenhle na první pohled nezajímavý seriál.
Když jsem viděla první díl, který kromě velice poutavých zcén mi přišel jako přeháňka, nevzdala jsem to a dívala jsem se dál. Pokud od toho totiž moc neočekáváte, můžete se dokonce i pobavit. Nemám ráda příliž heroistické rysy, jako nesmrtelnost a nepřemožitelnost, nekonečnou sílu a konečné zničení zla dobrem, ale i přesto mi nevadí, že smrt většinou nebyla problémem.
Až na to, že mi to přišlo jako přeháňka, líbí se mi ztvárnění lásky, která mezi Zpovědnicí a Hledačem vznikne, a vlastně nalezne konečného naplnění až na konci druhé série, kdy ho dokonce naše Zpovednice pod sílou Con Dar zabije, a zase se tady setkáváme s nesmrtelnou myšlenkou, že není nic většího jako láska, a díky tomu její kouzlo na něj nemá vliv.
Co se mi jako nápad velice líbí je, že jako Zpovědnice pozná pravdu od lži, a že pokud někoho „vyzpovídá“, zamiluje se do ní a částečně stratí vůli, a díky tomu ji nemůže zabít a udělá cokoliv, aby ji ochránil a potěšil. Jenže podobně podrobit si někoho dokážou i krasavice v červené kůži, Mord Sithy, které mučením vycvičí svého otroka. Bolest způsobují magickým Agielem, který způsobuje bolest ne jen tomu, na koho útočíte, ale i samotnému nositeli, takže se setkáváme se zajimavým elementem síly – kde nic není zadarmo. Ale narozdíl od nich u Zpovědnic vychází tato síla z lásky, a kdyby se naše hrdinka v bílem neudržela, zničila by toho jediného, kterého miluje a který může svět zachránit. Díky bohu byli rozumní a nechali si to na potom.
Mám z toho už úplně ohlodané nehty… xD