Press "Enter" to skip to content

Blog Shailleen.cz Posts

Broskvová omáčka k masu

Potřebujeme:

  • 2-3 broskve
  • med – 2 polévkové lžíce
  • citrónovou šťávu – 1 polévková lžíce
  • povidla – 1 polévková lžíce
  • sojovou omáčku (nebo sůl)
  • pepř
  • smetanu na vaření

Vaříme vypeckované, oloupané a nahrubo nakrájené broskve s trochou vody dokud nezměknou. Pokud chceme hodně hustou omáčku, přidáme trochu škrobové moučky. Necháme vychladnout, přidáme med, citrónovou šťávu a povidla. Rozmixujeme. Opět přivedeme k varu, podle chuti přidáme sojovou omáčku (nebo sůl), pepř a smetanu na vaření.

Dobré k drůbeži nebo telecímu masu, rýži. Dobrou chuť!

 

Doporučuju – chilli broskvová omáčka

Na másle na pánvičce krátce orestovat chilli papřičky (sušené podrcené, čerstvé na jemno nakrájené), a potom omáčku nalít na pánvičku a takhle krátce povařit. Ale pozor na množství!

 

Jak upravit maso k takové omáčce

Na přírodno, nebo ideálně s česnekem, mletou paprikou, pepřem a solí. Chuťově se to perfektně doplní!

Oči – okna do duše?

Nechci aby vzniklo nějaké nedorozumění. Neuznávám líčení. Uznávám přirozenou krásu. Ale někdy si prostě nemůžu pomoct, někdy se chci aspoň trochu přiblížit k dokonalosti. Jediné co opravdu uznávám je řasenka a tenké linky na horním víčku, stíny už moc ne, jen na nějakou tu páteční akci.

Jenže jsem zjistila, že se tím můžu zase trochu kreativně vyjádřit a vyřádit. Oči – něco úžasného. Nalíčit je, je jako kreslit na papír. Mým cílem se najednou stává zvýraznit tvar nebo ho trochu skrýt, pokud se mi nelíbí. Oční víčko je jako čistý papír, který přímo čeká na to, až na něj někdo začne kreslit. Ne se vším líčením se může chodit ven, občas to přeženu, ale abych nedopadla jak některé holky, které nemůžou ani vynést odpaďák nenalíčené (ano, znám takové!), tak někdy jdu prostě tak, jak jsem vstala ráno, učešu se a max. si dám tu řasenku.

Vím, jak jsem v 15ti chodila po městě a v duchu se hrozila těch prapodivných kombinací barev a přehnaného šíleného líčení, ale když mě dneska někdo potká v den, kdy jsem to trochu přepískla, nedivila bych se, kdyby si pomyslel totéž. Přesto si myslím, že se nelíčím špatně, jsou lidi, kteří si nedají práci s tím co jim sluší a prostě si udělají to, co se jim líbí, nehledě na to, jaký tvar oka mají a jestli to nevypadá divně.

Ne, vážně, divili byste se, vážně ne každému sluší tlustá černá linka na dolním víčku (nejhorší když je JENOM na dolním víčku) nebo křiklavé jednolité barvy jak si dává Nicki Minaj, která celkově připomíná mrkací panenku. Tím nechci říct, že se mi její styl nelíbí, ale kdyby ji člověk potom viděl nenalíčenou, tak ji vůbec nepozná, protože bude vypadat úplně jinak, ale do videoklipu klidně, tam je dovoleno všechno.

Jedna fotka, která se mi strašně líbí, a taky ukázka mého líčení (album je veřejné, měl by si ho moct prohlédnout každý) – Zde

 

Agora (2009)

Píše se rok 391 po Kristu a Egypt se nachází pod nadvládou upadajícího římského impéria. Násilné, náboženské nepokoje pronikají ulicemi Alexandrie až za brány slavné městské knihovny. V jejích zdech zůstává uvězněna i vynikající astronomka a filozofka Hypatia (Rachel Weisz), která je i se svými věrnými stoupenci odhodlaná knihovnu bránit. Dva muži jsou ale odhadláni bojovat nejen o záchranu veškeré moudrosti antického světa, ale také o lásku krásné Hypatie. Vtipný, bohatý a privilegovaný Orestes (Oscar Isaac) a Davus (Max Minghella), mladý otrok, který se zmítá mezi tajnou láskou ke své paní a vidinou svobody, kterou by získal, kdyby se přidal k nepřátelským křesťanům… Film Agora vypráví nejen o moudré Hypatii a jejím životě, ale také o době, kdy ze starověkých chrámů odcházeli staří bohové a nastupovala nová náboženství. (oficiální text distributora)

Zdroj: ČSFD

Mě osobně se film moc líbil, hlavně postava Davida, která byla opravdu lidská. Chudák otrok se ocitl mezi hledáním sebe samého a láskou k ní, a když už nic, pokusil se zachovat aspoň trochu správně.

Doporučila bych ho hlavně lidem, co se zajímají o historii, mají svůj názor na náboženství a lidi obecně.

Seznam…

…věcí, co si chci koupit nebo bych chtěla udělat:

  • hifinu,
  • židli k psacímu stolu,
  • nové sluchátka k mobilu,
  • nějaké nové hadry,
  • zajít si ke kadeřnici,
  • zaregistrovat se na pilates, (a chodit tam!!!)
  • zrekonstruovat stránky,
  • dopsat příběh,
  • víc přispívat,
  • najít čtenáře,
  • nafotit nějaké fotky,
  • chodit do školy!!! (heh),

a možná mě ještě něco napadne.

Čas letí

a my s ním. Kurník, kde jsem to jen četla? xD

Je zkouškové, je toho strašně moc. Moc se toho děje a přitom se neděje nic. Moje ruce se natahují do tmy a stejně není nic, na co by mohly dosáhnout. Den za dnem a takhle to jde stále dokola. Učení, chvilka klidu, učení. Je pravda že si teď často beru víc klidu než bych měla, tomu učení bych se měla věnovat víc. Ale… není to už ani o vůli. Je to o zdravém rozumu.

Jak paradoxně to zní. Člověk by asi čekal, že rozumné bude se prostě učit na plno. Ale nedokážu to. Hrabe mi z toho, jsem z toho akorát frustrovaná. Moje deprese dostála obrátek, že jsem měla z ničeho nic návaly breku a hysterie. Co s tím? No, normálně to je už na psychiatrii, ale já se z toho nějak vyhrabala sama, a to tím, že jsem se tomu učení nevěnovala tolik, jak bych asi měla. Ale co, vážím si svého duševního zdraví a nehodlám ho obětovat pro školu.

A něco nového z mého světa povídek – labyrint už má 14 kapitol, ale nebyla pořádně příležitost je zveřejnit. Navíc, dlouho tu nikdo nebyl, ani nevím, jestli to má kdo číst. Možná začnu přispívat do nějakého spolku, jestli mě přijmou. Ale mít vlastní stránky je přeci jen prostě lákavější…

A další věc z mého světa – skvělá písnička – http://www.youtube.com/watch?v=NnvTtidxV8w

♥ jen škoda že k tomu ještě není překlad… Název je Moonlight Symphonia a vyjde to celé až 15.2., fňuk. Kráťoučká povídka inspirovaná touhle písničkou 🙂 – http://stories.shailleen.cz/?page_id=249

Imatrikulace a jiné trapárny

Včera jsem byla na jedné akci, které se říká Imatrikulace. V překladu je to zápis do matriky studentů. No, povím vám, dlouho jsem trapnější akci nezažila. Nejdřív jsme se všichni hromadně podepsali, pak nás podle abecedy posadili do přednáškové místnosti, potom zahráli trubky, vyslechly jsme 3 nudné proslovy o tom, jak je ta škola skvělá, jak je studentský život na vysoké jiný než na střední, atd. Potom nás podle abecedy volaly, a my jsme řekli „slibuji“, dostaly uplně bezcenný cár modrého mapíru a věželi domů. Občas se zvala ta slavná živá hudba – trumpetky. xD I hymna byla hrána trumpetama.

Jinak kromě hromady problémů, kterých teď mám plnou hlavu se nic až tak zvlášního nestalo. Nebo teda stalo… Asi jsem se zamilovala. xD Ale to myslím vážně…

No, o tom možná někdy jindy, až budu mít víc času. Teď hurá opět do programování – 1. projekt do IZP

Nechci být sprostá

Ale ta kurva, co si říká wifi síť v té škole stojí za dvě věci. Kdybych Ondrovi na školení nepůjčila internet, měla bych klid! Teď už mi internet funguje, ale IRC stávkuje, tak nevím jestli je to tím, že nejede server nebo mnou. Sere mě to!

Jak se mám? Nestojí za řeč. Zrovna nejlíp ne. Aspoň že Youtube mi jede xD

Ještě dvě hodiny na IDA… bude moje smrt. Vůbec mu nerozumím, nevím vůbec o čem mele, polovinu z toho znám, ale jakmile řekne nebo vysvětluje něco novýho, tak vůbec netuším co vlastně říká. Jakokdyby najednou mluvil jinou řečí.

Omlouvám se, že jsem dlouho nepřispívala, ale vzhledem k tomu, že mi sem teď lezou spolužáci z FITu tak je to tak možná lepší. Někomu tady strašně smrdí mastné vlasy, je to takovej ten hnusnej, přímo odpornej specifickej zápach, a je to celkem nepříjemné. Kromě toho že mám depku a že si přijdu osaměle (přitom k tomu nemám přimo racionální důvod) mi vážně není dobře. Bolí mě hlava, zřejmě mám aj nízkej tlak, ani kafe nepomohlo. Leží tady vedle me čokoládou politej koblížek, kterej přebíjí pach těch mastných vlasů (aspoň trochu), ale ani ten mi nezlepšuje náladu, a hlavně na něj nemám vůbec chuť. A to jsem se na něj aj těšila… 🙁 Byla by škoda to vyhodit.

Chce se mi někam zhroutit do rohu a brečet.

Úplný hovínko

Z dnešních přednášek si pamatuju tolik, co říká titulek. Z matiky jsem odešla dřív, protože byla neuvěřitelně nudná, ale zato jsem si v knihovně pujčila skripta. Léňa si brala asi 7 knížek, a řekli ji, že už ji žádné nepujčí, protože už jich má doma moc. xD Vypadá jako šprt, ale já myslím, že se ji to bude hodit.

Právě čekám na kamaráda, kterej mi oznámil, že dojde o 20 min později. Vědět to, tak Léňu pošlu na oběd dřív, ať na mě nečeká. Chudák, spěchala. Sedím v něčem co vypadá jako hala v novější budově naší úžasné školy. To úžasná ani nemyslím ironicky, je to na pohodu, zatím nás nikdo nijak extrémně nedrtí, nejsem na tom jak kamarádka na fildě (Masarykova, fakulta filozofie), která píše už 3 seminárky. Nezávidím ji to, je od rána do večera ve škole. Ještě k tomu má učitele, kterej nemá rád holky, ponižuje je stylem „musíme holkám dát něco jednoduššího, bohužel nejsou inteligetní jako muži…“ apd. takže to má ještě horší. Zřejmě si léčí nějaký komplex z mládí, jinak bych nepochopila, proč je takovej.

Šíleně mě bolí záda. Měla bych se přestat hrbit, ale to nějak nejde. Buď mám batoh na zádech nebo sedím na takových blbých židlích, na kterých nevydržím se nehrbit. Hlavně se skláním k notebooku a to je docela fatální.

No, doufám že ten kamoš dojde brzo, nebaví mě na něj čekat. xD Aspoň že mám notebook a internet a můžu psát tenhle článek, na IRC se mi nechce, tam je plno šílenců a nadrženců, co mi nedají pokoj. Už se snažím vyhýbat dvojsmyslům a tak ale nevyskákaní mladí kluci se v nich prostě nezapřou. No, hold kluci dospívají o dva roky později, něco na tom bude 🙂

Hurá do postele…

Nějak není poslední dny nálada, proto nepíšu, ale zas jak budu ve škole tak tu toho bude víc 🙂 Rodiče se zbláznily, máma nakoupila na trhu 10kg okurku nakladaček/na kvašáky a 15kg paprik, tak to celý víkend zpracovávali, celý barák byl provoněný čerstvým koprem, což byla podle mě zvláštní a nečekaná situace, myslela jsem, že dělala koprovku, kterou mám tak ráda a hned se mi seběhli sliny… xD

Jinak se v podstatě nic zajímavého neděje, akorát se vyhývám svým povinnostem, jsem zlobivá holčička, ale tak občas mám právo si dát voraz, no ne? Nemůžu pořád jen makat nebo se stresovat, navíc mi zase nebylo moc dobře, to víte, měla jsem svoje dny…

Zkoukla jsem jedno nové anime, které je sice krátké, ale má neuvěřitelný náboj… Ze začátku docela děsivé, běhal mi z toho mráz po zádech, a posledních pár dílu spíš akce 🙂 Jmenuje se Chaos; Head a doporučuju.

Zas někdy!