Press "Enter" to skip to content

Blog Shailleen.cz Posts

Přednášky nejsou až tak záživné, jak jsem doufala…

Povím vám, sedět tři hodiny na jednom předmětu a tři hodiny na dalším předmětu je vážně celkem náročné. Po první půl hodině už neposloucháte, hlavně lidi, co mají notebook sedí na IRC nebo na FB a komunikují se spolužáky. Je to docela sranda, hlavně ta témata co se tam občas probírají, ale tak hlavně že je o zábavu postaráno. Včera jsem měla volný den – odpoledne měli být laborky do matematiky, ale protože laborky máme mít až asi 3x před koncem semestru tak mám každý sudý týden volno. Jinak mám mít cvika (cvičení) a to je kazdý lichý týden a to máme normálně.

Dneska je to Teorie obvodů, nejdřív dvě hodiny přednáška a potom cvika hodinu. Je dobře, že je to pohromadě, od 10 do 12:50 a pak v podstatě už nic. Teď opakujeme v podstatě učivo z gymplu/základky, takže pozor fakt dávat nemusím. Konečně vyhlásil přestávku…

Někteří profáci vůbec nemají ve zvyku dělat přestávky. Přemýšlím o tom, že budu některé přednášky vážně vynechávat. Radši se budu věnovat samostudiu… No, uvidíme. Mám z toho obavy, asi nejvíc z toho programování, ale uvidíme, tatínek mi snad pomůže xD

Prý se budou rušit sblogy? To je mi líto, a doufám, že kvůli tomu neskončí hromada dobrých blogů. Byla by to škoda. Ale aspoň vám to řekli dopředu. 🙂

Facebook spojuje lidi aneb nenavidím ho a zároveň miluji!

Celé to začalo v předmětu IDA (diskretní matematika), který následoval hned po IZP (základy programování). Nebudu komentovat, jaké to bylo, protože to se nedá komentovat. Je mi líto toho kantora, protože takhle uspávavý hlas, takhle ráčkovat a neumět vyslovovat sykavky, to je opravdu chudák přednášející. Ale jeho přednášky by byli snesitelné, kdyby dělal přestávky po 50ti minutách, jak má.

3 hodiny IZP, pohoda. Ale dalsi 3 hodiny IDA hned na to… to je na umriti. Hlavně jsme všichni umírali hlady.

Já vím, že jsem na IT škole, ale stejně jsem nečekala, že tam každý člověk bude mít notebook. (Šak v celé škole je volná wifi síť, no ne?) No ne, vážně, a ti co neměli říkali, že si ho příště vezmou. No a co asi většina lidí tam v té učebně dělala? Seděla na FB. A protože nějakej chytrák už založil skupinu prvního ročníku, kam jsem se přihlásila i já, tak na chatu téhle skupiny bylo VÁŽNĚ živo. Část toho, co si tam povídala, šla potom aj na oběd, a já se seznámila s moc fajn sympatickou slečnou stejného jména jako já 🙂

No, nemluvě o tom, že je to tam skoro samej kluk, a nemluvě o tom, že jsou to samí ajťáci (což se specifická skupina sama o sobě), tak jsem ani nebyla překvapená, že to celé potom pokračovalo i odpoledne. Jako ne s přednáškama, ale s tou živostí na FB. Sice jsem po škole hnedka šla spát, abych dohnala to vztávání na 7mou hodinu, ale co jsem vztala, tak na FB tozhodně nebylo mrtvo. xD Je to fajn, seznámit se s takovým živým kolektivem, a pro mě jako pro dívčinu co dá přednost hraní Lineage než běsnit každý boží den na diskotéce (ne že bych tam občas nezašla), to je nová a zajímavá zkušenost.

Tak takhle vypadají první dny vysokoškolského života na VUT FIT. Snad to bude stejně fajn 🙂

Ráno…

První paprsky slunce pronikají skrze závěs do mého pokoje. Jak hřejivý oranžový nádech má tenhle východ slunce. Pro většinu živých bytostí tímto časem začíná den… Ale já? Můj den ještě neskončil. Já stále žiju ještě dnem včerejším. Nikdo totiž nepřišel a neřekl že by měl zkončit… Nikdo totiž neřekl, že musím jít spát.

I kdybych moc chtěla, moje nervy by mi to nedovolily. Můj podivný neklid, kterému sama ještě nerozumím, mě donutil dál psát. Nejdřív jsem se podívala na jeden úžasný kreslený film… V naději, že mě unaví natolik, že mi víčka prostě ztěžknou. Ale ne, místo toho se moje oči na konci naplnili slzami, tak dojemný film to byl. Zanechal ve mě něco silného, co mě donutilo psát.

A tak teď po napsání kapitoly příběhu dalšího ležím v postely s notebookem a píšu tenhle článek.

Nevím jestli vůbec půjdu spát. I když se necítím moc dobře, jsem plná podivné energie, která mi nedá spát. Možná právě nemám energii usnout, možná jsem přesáhla tu hranici, kdy už není tak jednoduché usnout…

Je 7:37, a z venku se ozívá už docela živý provoz. Měla bych usnout… Ale moc se mi nechce. 🙂

Nový příběh, nová legenda…

Co jsem dneska dělala? No, zkráceně, zkoukla další anime, napsala další kapitolu Labyrintu mezi světy, Ale až po tom, co jsem doprudila mamku, aby mi to aspoň trochu opravila xD No Prý je to čtivé, tak si to můžete přečíst sami v „Stories“…

Jinak toho asi moc není. Mobil je vybitej, a nějak se mi nechce v něm vyměňovat baterku, stejně mě většinou nikdo neshání, tak doufám že teď tomu nebude jinak. xD Ono to i tak trochu zamrzí, když člověk zapne telefon po dlouhé době a ani jedna SMS, ani jeden nepřijatý hovor…

Njn, ale to je život xD

Tak zítra přeji školákům zítra šťastný druhý den školy, já si to taky užiju, zanedlouho…

Opět zdravím

Nějak zase nebyl čas. Byla jsem v práci a tak, nebo byla zachumlaná v postýlce a spala. Mám asi nízky tlak poslední dobou, motá se mi škeble jen co se zvednu.

Mimo jiné jsem si dneska objednala čočky… Jedny černě zelené, jsem zvedavá, jak na mě budou vypadat, a jedny fialové – no, to bude takovej trošku úlet. pak určitě dám pát fotek až s nima budu experimentovat, jsou dioptrické, takže to budu moct nosit bez brýlí 🙂 Jen uvidíme, jak mi sednou.

Nějaké základní parametry:

Fujitsu-siemens Lifebook T901
Procesor: intel i7 vPro Dual Core
Ram: 1 x 4 GB (chci si dokoupit)
Monitor: 13,3″, LED HD
Disk: 500 GB
CD/DVD vypalovačka
WebCam, Bluetooth…

BTW.: VŠEM CO JDOU ZÍTRA DO ŠKOLY TAK HODNĚ ŠTĚSTÍ!!!! 🙂

Včerejší bouřlivý večer.

Celý večer se nakonec převrátil trochu vzhůru nohama. Jednak se začalo ochlazovat a když jsme jeli ve vlaku do řečkovic, začalo chcát, jakokdyby ty mraky někdo na to najal. A jelikož mě odpoledne kamarádka přemlouvala, ať jdeme na diskotéku, tak jsem z toho moc nadšená nebyla. Nejdřív se mi vůbec nechtělo, byla jsem unavená, ale nakonec se to protáhlo do 4 do rána. xD Rodiče z toho nadšený nebyli, ale tak jak často chodím takhle ven? Občas by jim to vadit nemuselo. 🙂

Dneska jsem byla v práci a vůbec se mi nechtělo. Chudák máma si udělala kapučíno ze zkaženého mlíka, ještě že jsem ji upozornila, i když podle chuti to poznala. Tak vyčistila kávovar dvakrát, aby si mohla ho udělat znovu. xD

Teď se chystám psát, mám rozepsaný jeden příběh, kterej mě moc chytl a zatím se kamarádovi líbí…

Hlásím se z vlaku!

Ano, čtete dobře, sedím ve vlaku, a píšu sem. Dneska jedu s byvalím k jeho mámě, jsme zvaní na grilování, a on bude malovat své sestře pokoj. Takže dneska máme o zábavu postaráno.

Večer se možná ozvu!

Novinky

Hraju si s tím noťasem, zkouším co všechno umí, teď zrovna se pokouším psát v tablet modu. Zklamaně jsemm zjistila, že většina stránek se nezobrazuje jak má, protože když to otočím na stojato, ma to na šířku 800 px, což je opravdu malo. Kreslit se s tim da docela dost dobře, akorát na tu klávesnici dotykovou si budu muset zvyknout.

Už se těším až si to vezmu do školy!

Jedna superní písnička, do které jsem se zamilovala!

Notebook!

Tak už mám doba super moderní notebook, s dotykovým displayem, webkou, bluetooth, atd atd atd atd ja ani nevim kolik srandiček to má! A právě z něho vám píšu. je lehkej, je moderní, má výdrž, je výkonnej… no co víc si přát? Když jsme ho dneska vyzvedávali, byla celkem sranda, ten maník se divil, že za takový prachy taková malá věcička… No, musím si najít ten skvělej program na malování a začít něco dělat! Možná se tu brzo objeví nějaké obrázky 🙂
A jak dobře se na tom bude pracovat…!

Co jsem komu udělala…?

Začalo to včerejší nocí. Usnula jsem, i když bylo neuvěřitelné horko. Asi po dvou hodinách jsem se ale probudila. Převalovala jsem se, potila se, unavená jsem dokonce brečela, protože jsem už nemohla usnout. Aj jsem si vzala takové dva bylinkové prášky, které prý napomáhají spánku. Nic. Celá zoufalá jsem šla za nocující mamkou a poprosila ji o čtvrtku prášku na spaní. Ten sice zabral, usnula jsem asi v 5 ráno, ale prý jsem stejně byla náměsíčná…

Ráno jsem se probudila ve 12. Horko. Nevadí. Odpoledne mi táta oznámil, že mám notebook k vyzvednutí. Jásala jsem jako malé dítě, a šla se obléct. Chtěla jsem si zkontrolovat jestli mám v kabelce peněženku s občankou (pro jistotu), jinak by mi ho nedali, když je na moje jméno……… A peněženka nikde!

Celé odpoledne jsem probrečela, hledala po celém pokoji, vzpomínala, naříkala… Skoro nikde jsem dlouho nebyla takže to musí být tak dva týdny, co se stratila, nebo se zašantročila při přestavbě pokoje, ale kam, to netuším… Mohlo se i teoreticky stát to, že jsem ji hodila do koše při uklízení s něčím jiným a vyhodila ji…

Na kartě není žádný pohyb. Aspoň že peníze mi nikdo nevybral. Jsem objednaná na zítra na 11 hodin na úřad a jdu si pro občanku, náhradní. Snad i notebook, snad.