Blog Shailleen.cz Posts

Ne že by nestačilo, že jsem mazala asi 3 000 spamu z tohoto blogu! Ne že by nestačilo, že jsem vyplnila asi 300 slov do spamfiltru! Ne že by nestačilo že každý den teď mažu dalších 30 spam komentářů! *Scheez*

A to nemluvě o tom horku… *Huh*

Dost stížností. Kromě toho, že jsem dneska byla v práci, jsem nedělala nic jiného, než koukala na Rozen Maiden a Hell Girl. Musím si je připsat do toho seznamu, kterej akorát dokazuje, jak jsem na tom špatně. Když to anime je tak skvělé a inspirující! Měla bych se radši věnovat psaní… Ale to je težké, když o jiné věci než upířiny moc dneska zájem není, a ani moje milovaná maminka teď nic jiného pořádně nečte… *Fňuk*

Chodila jsem po blogách, našla jsem jich hodně, ale žádnej mě vážně nezaujal. Copak dneska už tak ubylo dobrých aktivních blogů? Nebo je to jen tím, že jsou prázdniny a nikomu se pořádně nechce přispívat, protože je radši někde na dovolené nebo venku? Asi jsem jen já takovej podivín který o prázdninách byl jen 3 dny na slovensku za rodinou… Místo toho abych šla na dovolenou, tak si radši kupuju notebook…

Ale vymazlenej notebook… Kterej dojde už zítra… *Muhehehe* A to Fujitsu-Siemen Lifebook T901!!! (Těšte se na kreslené obrázky, má dotykáč na kterej se dá psát speciální tužkou! *Scheez*)

Ahoj zítra! *Highfive*

 

P.S. Ne, nepřeskočilo mi. *Scheez* Ale totálně, totálně mi hráblo. *Muhehe*

Ani se mi nechce věřit, že jsem toho tolik viděla! No podívejte se sami do Oblíbené – Anime, a koukněte na ten seznam! A to možná ještě ani není všechno a mam najitý asi další tři které chci vidět… Některé stály a prd… Některé mě dohnali k slzám… U některých jsem se doslova válela smíchy 🙂 A tohle všechno u toho napíšu… Jen si musím u některých vůbec připomenout, o čem byly xD Všimněte si že tam není žádný Naruto nebo podobné… Snažím se vybírat si takové ty méně ujetiny, ale občas to krutě uklouzne, a když je dobré zpracování, i ujetiny se mi líbí 🙂

Dát dohromady ten seznam mi trvalo docela dlouho, jedine, co jsem v podstatě nedokoukala, je Ao no Exorcist, ale to proto, že teprve dneska byl na internetu zveřejněn 19tý díl xD A zrovna takovej nudnější xD sakra, jsem zavislák!!! xD

Ale tak pořád lepší než hrát Aion nebo Lineage II…

Nejdřív tady změním design, tenhle přeci jen už moc zastaral… Potom sem zase něco napíšu… Musím si udělat seznam Anime co jsem viděla xD je toho už tolik, něco k tomu napsat, šak to znáte… Aj nějaké nové filmy a seriály, ale těch anime bude mnohem víc… až na to že pořád neskutečně moc kašlu, jsem po nemoci a nějak se toho nemůžu zbavit se cítím celkem dobře… Jsem ráda že se k tomu vracím 🙂 Hlavně potřebuju mít něco pro moje budoucí vysokoškoláky abych se mohla trochu prezentnout xD

Taky bych mohla dodělat stránku About na hlavní stránce… No je toho celkem dost, asi si udělám seznam.

1.) Design – hotovo
2.) Obnovit kontakty (předpokládám že mě polovina pošle do prdele)
3.) Přidat seznam anime (ten bude dlouhej, recenze k tomu asi budu psat až později)
4.) About stránka – hotovo

…možná něco přibude…

A je to tu… po dlouhé době, jsem se opět rozhodla něco napsat…

Jak dlouho to je? Rok… Rok a půl?

Změnilo se toho hodně, kromě toho, že jsem úspěšně odmaturovala z pěti předmětů s vyznamenáním, čemu teda do dneška pořádně nemůžu uvěřit…

Tak pěkně popořádku

1.) Čtvrťák
Ani ne tak náročnej na učení, ale spíš na psychiku. Kromě toho, že mě málem nepřipustili k maturitě, ze seminaře fyziky, kvůli mojí absenci – no ne, kdo by tam tvrdnul v pátek dvě hodiny navíc, když ho tam nic stejně nenaučí, protože jsme dostali učitelku která jen počítala příklady a teorie žádná, a z češtiny – no, nějak jsem se rafla s učitelem, taky kvůli absenci, ale hlavně kvůli tomu jak se pořád měnil seznam četby a on nám ani nepřiznal že za těma zmatkama stojí on… No tak teda kromě toho, jsem byla v šíleném pressu, skoro pořád nemocná, a aby to nebylo málo, jsem si při cestě na hodinu němčiny (proti kreté vůbec, ale vůbec nic nemám) zvrtla kotník. Což znamenalo další 3 týdny do mojí absence.

Díky bohu se nademnou učitelé smilovali, když mě viděli pajdat o berlích…

2.) Před maturitou
Ano, neúprosně se blížila, a co dělala já? Abych se odreágovala, jednak od pressu ve škole, tak doma (nějak to bylo napjaté, jestli vůbec odmaturuju a tak) jsem proseděla celé dny u pc a hrála Lineage II. Asi si říkáte, proč jsem nenapsala… Ale popravdě, neměla jsem na to ani trochu myšlenky.
Čím blíž byl ten soudný den, tím míň jsem spala, jedla, pila, doháněla jsem v podstatě půlku pololetí v posledním měsíci a ukecávala učitele aby mě pustili k maturitě, i když jsem se na ni ani ještě pořádně neučila… Samotné opravdové učení začalo až týden před svaťákem, tedy po tom děsném vysvědčení s jednou 4kou z češtiny.

3.) Přijímačky
Tohle dávám jako zvláštní kapitolu, protože jedny na Masarykovu jsem měla před maturou (TSPčka – 85 percentil – Fakulta informatiky – přijatá) a druhé až začátkem července na VUT (matematika – ani ne 500 bodu z 1000, totalně jsem je projela, a to jsem si tak věřila! – Fakulta informačních technologií – přijatá, zázrakem!). Ty na VUT byli těžké i lehké příklady.

4.) Maturita
V pondělí odpoledne jsem měla češtinu angličtinu ústní. Z češtiny jsem byla vyklepaná, protože ze seznamu, který jsem měla, jsem asi opravdu přečetla jsem 3 knížky, kromě Cantenburských povídek a ještě jednoho všechny viděla zfilmované, a z Canterburských povídek jsem měla jen přehled, protože jsem to nemohla jednak sehnat, a když jsem to sehnala, tak jsem si řekla že 700 stránek fakt číst nebudu, ještě k tomu veršovaných.

Takže když jsem šla na češtinu, modlila jsem se… tahala jsem číslo a říkám si – nějakej Shakespeare, 4 nebo 5, Romeo a Julie nebo Hamlet… A já si vytáhla Hamleta! Div jsem se tam nerozzářila, protože toho jsem zfilmovaného viděla den před tím! Ale na jedničku to nebylo, protože mě učitel dusil na 5ti důvodech vzniku Renesance… A i když jsem si na všechno vzpoměla, tak mě drtil, nebo aspoň já měla ten pocit, protože i když jsem si byla jistá, zmatkovala jsem.

Další na řadě byla angličtina. Sedla jsem si a povídala. Ta bylabezproblémů, anglicky přece umím, říkala jsem si… xD

Ve čtvrtek hnedka z rána přišla na řadu matematika. I když jsem si v ní byla víc jistá, než ve fyzice, dala jsem ji za dva, protože jsem strašně zmatkovala, byla jsem na tomhle předmětu nejvíc nejistá a nervózní, i když jsem si všechny vzorečky našla v tabulkách. Třeba jsem do příkladu napsala dvakrát pí a podobné… Blbost… Ale i tak, dvojka je krásná!

Ve fyzice ze mě spadla nervozita, když jsem si vytáhla otázku. Je to jedna ze základních, co se učila v prváku, takže hodně dobrá otázka, aspoň pro mě. I když jsem byla trochu nejistá, protože mi učitelka dávala nečekané otázky, zvládla jsem to.

Před IVT jsem byla nervózní jak pes. Chodila jsem po místnosti sem a tam a opakovala si pro mě jednoduché otázky. Bála jsem se nejhoršího, že dostanu Excel – funkci platba, která mi prostě nejde, a vyhořím. Ale dostala jsem tu nejpohodovější otázku, jakou jsem mohla dostat, na potítku jsem poslouchala zkoušení co bylo předemnou a ani se nepřipravovala.

Předmět:	Otázka:	Známka:
Čeština (lehčí)	William Shakespeare – Hamlet	2
Angličtina (lehčí)	Školský systém v ČR, literatura (Shakespeare)	1
Matematika	Stereometrie	2
Fyzika	Základní pohyby (přímočarý, rovnoměrně zrychlený, vrhy)	1
Informatika	Internet	1

 

5.) Po maturitě
Opadla ze mě nervozita, a já si doslova válela šunky. Ale blížil se zápis a já si pořád nebyla jistá, jestli chci jít radši na Masarykovu nebo na VUT. Každopádně se mi naskytla skvělá příležitost, myslela jsem si, že nebudu ani brigádničit, ale když u táty v práci slyšeli, že jdu na informatiku, nabídli m, že můžu testovat software. No, neberte to, jednak dobře, velice dobře ohodnocené, prostředí, které znám (chodím tam uklízet) a práce, kterou si potom můžu napsat do životopisu, a už nebudu úplně holý absolvent, když vylezu ze školy. Takže jsem dělala docela dlouho to.

Na nějaké večírky a tak jsem se vyprdla, ani na maturiťáku jsem nebyla. Nikdy jsem nebyla příliž společenská a ke konci mě naše třída dost naštvala, doslova znechutila, normálně jsem na ně neměla náladu.

Tak to je asi pro zatím vše 🙂 Teď to jdu trochu zrekonstruovat. Vzhledem k tomu, že si kupuju novej notebook, a vůbec ne ledajakej, dotykovej tablet PC, budu se snažit tady být častěji. Nevím, jak dlouho mi to vydrží, ale kromě zkouškového bych měla teď být míň ve střesu než do teď.

Countdown to the first school day – 11 days for normal students, 36 days for me!

Právě jsem dodělala salát a ještě mě čeká uklízení, ale díkybohu nemám nějak extra zlou náladu. Moje vánoční krize mě přesla, ale začala ta méně výrazná – krize z nového roku.

Taková malá rekapitulace by se asi hodila, ale nechce se mi. Stalo se tolik věcí a zároveň nic. Jedna z nejdůležitějších věcí pro mě bylo asi vrácení se k blogu a následné vytvoření techhle stránek, které prošly všemožnými úpravami a změnami. xD Další věc ne až tak stará je opět nalezení své závislosti ve hře Lineage 2 a skvělé knižní série Škola noci, sílící deprese z blížící se maturity a hromada dalších bezvýznamných věcí. Těžce se mi vzpomíná na začátek tohoto roku, protože byl pro mě dost psychicky náročný. Věčně jsem chyběla ze školy, ale třetí ročník jsem ukončila úspěšně, i když jsem musela dělat Nko z češtiny, ale byla to neuvěřitelná zkušenost, kterou jsem asi měla udělat.

Další ranou pro mě taky byla naděje, že se mi splní můj sen – a to že vydám svoji první knížku. No, z tohoto snu mě chladně vytrhl prudký a silný pád do reality. Celé to byl hlavně způsob, jak mě donutit dělat něco, co mi bylo naprosto proti srsti. Nemyslim si, že bych to měla nějak extremně těžké s chlapama, ale dělají mi pěkné peklo – pořád je okolo mě fůra takovejch, co by mě chtěli jen do postele a já jim naivně odpovídám, protože doufám, že ve mě budou vidět něco víc než jen objekt potěchy. Druhá sorta chlapů je lepší, jsou to samí starší znalý chlapy, ale většina je zadaná, nebo si myslí, že mě jako každou hloupou mladou holku uchvátí dárečky a penězma. Jo, uchvátí, ale nic za to nedostanou. xD No, možná nebudu nikdy opravdu spokojená, mám prostě moc velké nároky a jsem na některé věci ještě mladá.

Ale dost minulosti. Tohle jsou věci, které proběhly, ze kterých bych se měla poučit. Touha vypadnout a začít něco dělat sama stále sílí. Měla bych se zaměřit na to, co mě v dalším roce čeká, a to je maturita, ze které se mi ježí všechny chlupy na těle. Pokud to zvládnu a úspěšně absolvuju ten porod, kterému říkají státní, budu se řítit na vysokou. Ale dost si zahrávám s myšlenkou, že bych se na vysokou teď vyprdla – co, můžu si ji dodělat i dalkově později při práci. Láká mě nějaká au-pair v Německu nebo v Anglii, či snad Americe. Jsou na to rozporuplné názory, hlavně je to o štěstí – když člověk přijde do dobré rodiny, má jedinečný zážitek, přátele na celý život a možná i dobře zadělá. Když má smůlu, musí si i jídlo kupovat sám, a potom je to těžké. Ale abych pravdu řekla – moc mě to láká.

Nebudu vás trápit dalšími věcmi. Tohle je moje krátká úvaha ke kocni roku a k začátku toho nového. Všem vám přeji štastný nový rok, plný nových zážitků a splněných přání. Vzhlížejte k novému roku jako já – doufám v lepší vyhlídky, než minulý rok. Doufám v lepší svět. Ne v ten okolo, ten se v kravskou prdel obrací… ale vím, že když se budu držet lidí, na kterých mi záleží, bude můj svět lepší.

Happy New Year!

Jo, zní to pesimističtěji, než to opravdu je, ale prostě se to jinak říct nedá 😀

Opět jsem o rok starší, už je mi 19, a můžu vás uklidnit – jedinou změnou je, že se prohloubila moje vánoční krize na 90% a stále stoupá. Trochu mi to zlepšila kytička od mamky k narozkám (dárků fakt moc nedostávám, šak den před vánocema, divíte se?) a vánoční šílenství u nás tenhle rok totálně není, koupili jsme si televizi, takže dárky žádné. Další světýlko v tomto pochmurném dni byl celej pitlík pikatních paprikových brambůrků, které jsem do sebe krome snídaně nacpala, a asi metrovej stromeček, kterej jsme střídmě ozdobili do modro bílé. Možná sem dám fotku…

Mám takovou depresi až je to nehezké.

Navíc se hádám s přítelem a nevím co s tím… Jsem z toho taková nešťastná, vánoce nevánoce, prostě nějak nemůžeme doma mít delší dobu pohodu, protože jinak by to nebylo u nás doma.

Všem vám přeji nádherné vánoce a šťastný nový rok, nevím jak se sem do Silvestra dostanu, jsem taková nesvá, a není moc o čem psát. Akorát mám chuť se zahrabat někam hodně hluboko… Ale to bych se jenom opakovala, a to nikoho nezajímá.

Tak jsem nachystala všechno na zítřejší „Vánoční večeři“ s holkama. Zitra jen ještě uklidit můj pokoj, povléct povlečení (aby měli kde spát) a udělat chlebíčky a sushi. Dneska jsme nakupovali ingredience a já platila máminou kartou (no, pochopte, já nemám ani vlastní účet, natož ještě kartu – já vím, v 19 asi trapas – skoro 19ti…) a tak jsem z toho byla trochu vyjukaná. No, díky bohu mě pokladní nepodezřívala (byla to taková ta znuděná vzadu kde bylo míň lidí – v globusu neuvěřitelné před svátky – a asi ji to bylo totálně u prdele) takže nebyl problém.

Tedka jsem si všimla, že mám nějak zaprskaný monitor, asi bych ho měla umít. (na místě kde mívám kolu, asi jak dělá bublinky, tak mi to voprskalo) Ale to neřešte.

Zítřek bude fajn (aspoň doufám). Doufám že mi to táta nezkazí tím, že si bude chtít jít lehnout (on má tak lehké spaní že stačí když klapete v papučích po kachličkách na chodbě), asi by mě naštvalo kdybych měla ten babinec krotit, nebo tlumit hudbu, nebo tlumit film (na kterej nevim jestli budeme koukat). No jo, bude to zajimavej den, ale já doufám, že si to užijou.

Serou mě moje sluchátka, pořád vypadává jedna strana, nebo obě. Aaaaaa…

Předevčírem jsem dostala 3 nádherné ružičky, k 1,5 roku co jsme s přítelem spolu. Nijak extra jsme to neslavily, ale tak snad to nevadí. I tak je to už dlouhá doba… Občas to skřípe, ale tak to k tomu prostě patří.

No konec žvástů pro dnešek. Doufám že se máte dobře. 🙂

Jo, jsem děsně utahaná. Něco na mě permanentně leze, mám návaly bolesti hlavy (není to z nedostatku pití jak máma ráda říkává, za den vypiju před dva litry a to je akorát v té kose) a občas nechutně plný nos a kašlu. Nebýt kapek do nosu tak je ze mě pusou dáchající mimozemšťan s nudlý u nosu.

A ta únava… tak děsně brzo je tma, nenávidím tohle roční období. Správně jsem měla zítra večer slavit narozky, ale nakonec z toho nějak sešlo – byla jsem lína někde něco zarezervovat. Aspoň že budeme mít vánoční večeři s kamarádkama ze třídy (+ jedna superní druhačka), která bude u nás, a moc se na to těším. Akorát musím kvůli tomu zkultivovat hostovský pokoj, a možná i svůj, nevím ještě totiž kde budeme, ale na přespání jim místo udělat musím.

Takže švanda.

Chystám se psát další pokračování toho mého sci-fi… Sice si už zase moc nepamatuju, jak jsem chtěla pokračovat, ale navážu nit celkem rychle.

Díky za podporu a komentáře! 🙂

Takže, jak už jsem rozhlašovala holkám, zamilovala jsem se to jedné knižní série s názvem „Škola noci“. Nebudu vám říkat o čem to je, protože to si prostě musíte přečíst sami – jakmile jsem tu knihu vzala do ruky a začala číst první stránku, tak jsem ji nemohla odtrhnout. Prozradím vám však, že je to o puberťačce, ze které se stane upírka (no, nepodobá se to naší směsici horových a sexy upírů, i když sexy jsou rozhodně), a totálně ji to změní život. Zjistí se, že je nesmírně nadaná, neobvyklá a k tomu běhna (no, dobře, kdyby mě svádělo tolik chlapů – pardon, sexy chlapů – asi bych taky jen tak neodolala) a krome kluků má ještě jeden obrovský problém – ale jéje, to vám nemůžu říct, přišly byste o překvapení.

Škola noci má zatím jenom prvních 5 knížek přeložených – Označená, Zrazená, Vyvolená, Nezkrotná a Pronásledovaná. Jsou další 3 v angličtině a vlastně si stále nejsem jistá, jestli to je konec nebo ne. (Autorka rozhodně nestrácí inspiraci.)

Dokonce i nějaké obrázky některých postav a info najdete na oficiálních stránkách www.houseofnightseries.com a mimo jiné i mnoho dalšího.

Směsice krve, vášně a velice zajímavých puberťáckých pocitů mě naprosto nadchla. Já chci být taky nějaká superhrdinka, ale už mi není 16 (bohužel). xD

Právě mi zní v uších písnička Loca od Shakiry (neberte to jako úchylku, ale nějak jsem si ji v hlavě zafixovala), a mám strašně divnou depresi. Nemluvě, že jsem dneska byla velice zlobivá holčička, a to teď myslím naprosto vážně, jsem opět propadla zavislost. Zaščala jsem číst ne zas tak starý román „Označená“ a naprosto si to zamilovala. Zhltla jsem to za jeden den a to jsem stihla školu i práci + několikahodinové zdobění na vánoce v práci. (Mimochodem vypadá to fakt dobře, snad si v pondělí udělám čas a vyfotím to.)

A teď jsem si vzpoměla, že bych měla do pondělí udělat konečně ty protokoly do chemie, což budu dělat poprvé v životě… (a už to slibuju dva měsíce?) Takže nemám ani pořádně představu, jak to bude vypadat. Nechci mít špatnou známku, ještě když je to nematuritní chemie…

A děsně mě serou s tema státníma maturitama. Tak budou teda nebo ne? Já už vážně nevím, co si mám myslet. Nechci se učit tu tunu té češtiny, které jsem se chtěla nenápadně vyhnout, ale taky rozhodně nechci mít na maturitním vysvědčení 4ku jen proto, že jsem tu češtinu prostě podcenila. (Nebojím se, že bych z češtiny neudělala, protože na nějakou piiip si vždycky vzpomenu, jen to bohužel nikdy nebude tak detailní, jak by si to náš profesor představoval.) Můj technický mozek na ukládání informací je totálně na prd, ale aspoň mě zachraňuje moje částečná fotografická paměť, díky které si taháky nemusím ani vytahovat, a většinou si pamatuju, co tam bylo. Taková matematika, jo, děcka, to je věda… Ale každý mame hold jiné.

Upozornění: Pokud vás nezajímají detaily mého mozku, nečtěte dál. Jinak – na vlastní nebezpečí.

A potom je tam ještě takový malý hlásek, utlačený a těžce slyšitelný, který říká: „Bylo by krásně, kdybych měla tu možnost se stát součástí něčeho velikého, konat velké věci, probudit se, a zjistit, že tahle nechutně stereotypní společnost je jenom něco, uprostřed čeho se skrývá nekutečné dobrodružsví….“

A strašně mě to láká. Možná si říkáte, že jsem se dočista zbláznila, ale prostě to tak cítím. Nejraději bych někde sehnala nějakou starou knihu plnou starodávných rituálů… Věřím na nějaké magično, protože jsem zažila něco neuvěřitelného, jako dítě jsem si mluvila s duchy, umím někdy vycítit podivné „energie“ a i když ty duchy teď nevídám, tak rozhodně je občas až hrozně silně cítím…

Táta mi řekl, že je něco jiného vědět a věřit. Že ti co ví, to mají těžké, protože už nemůžou věřit. A za víru se aspoň může odměnit… Protože ta vychází ze srdce a ne z rozumu.

Proto jsem si říkala, že by možná bylo lepší nevědět, jestli se v tomto světě opravdu ukrývá něco hlubšího…

Ale mě to stejně sere! Jsem nechutně netrpělivá, mladá a vystrašená. Ano, vystrašená z budoucnosti.