Nehodlám tady kopírovat recenze někoho jiného ani sem psát vlastní, ale každopádně chci upozornit na filmy, které ve mě zanechaly něco víc, než jen potěšení. Moje zajímání se o mystiku a podobné věci má občas za příčinu, že strácím pojem o reálném světě. A jedním z nich je bezpochyby i Constantine.
První, samozřejmně, co mě na tomto filmu zaujalo, byl můj dlouhodobý favorit z Matrixu, Keanu Reeves. Nehodlám se vyjadřovat k tomu, jak skvělý a dokonalý herec to je.
Další věc co mě rozhodně zaujala, je nápad. Svět, který mi tolik připomíná ty tuny textů a povídek, co jsem napsala. Myšlenka, že „bůh je jenom díte pozorující pískoviště“, neboli svět, provází celý tenhle film. Bitva mezi peklem a nebem se nejvíce projevuje na nás, ale nemusíme za tímto pomyslným peklem chodit daleko, když se podíváme na naši dobu. Líbí se mi, jak se v Constantinovi převrací pohled na samotnou církev, nechává samotného archanděla, který by měl představovat to dobré, pomáhat synovi ďábla, a nakonec se hlavnímu hrdinovi dostává možnosti dostat se do vytouženého ráje – ovšem opět s tím, že mu to zlomyslnost pekla zase zakáže. Taky se mi líbí další věc, kterou Gabriel říká, než se z něj stává člověk – že lidi mají to štěstí, že jsou tolik milováni bohem, že jsou jediní, kdo mají možnost dostat se do ráje, a přesto podle toho nejednají. Mají tolik možností, a přesto si většinou volí špatně.
Pouto, které bývá tolikrát podceňované mezi dvojčaty, bylo jedno z mála věcí, co mě fascinovalo. Četla jsem mnoho publikací o tom, jak zázračné toho pouto je, třeba v mládí mají svůj vlastní jazyk, kterému nikdo jiný nerozumí, cítí to co cítí to druhé, doplňujou si navzájem myšlenky. Když se na tomto poutu pracuje, může se rozvinout, sice není tak mocné jak by si někdo představoval, ale vzhledem k tomu, že v našem světě nic podobného moc prozkoumané není, je to aspoň zajímavé a nové. Ne jednou se stalo, že když tato dvojčata byla oddělela od narození, stejně si k sobě našla cestu. Někteří okultisti dokonce věří, že mají jednu duši. Možné to samozřejmě je, ale nemusí to být pravidlem. Přirovnala bych to asi k siamským dvojčatům.
Ale to už jsem zase odbočila. Pokud někdo viděl Dogmu nebo prostě má rád mystiku, tak mu to určitě doporučuju.