Nechci aby vzniklo nějaké nedorozumění. Neuznávám líčení. Uznávám přirozenou krásu. Ale někdy si prostě nemůžu pomoct, někdy se chci aspoň trochu přiblížit k dokonalosti. Jediné co opravdu uznávám je řasenka a tenké linky na horním víčku, stíny už moc ne, jen na nějakou tu páteční akci.
Jenže jsem zjistila, že se tím můžu zase trochu kreativně vyjádřit a vyřádit. Oči – něco úžasného. Nalíčit je, je jako kreslit na papír. Mým cílem se najednou stává zvýraznit tvar nebo ho trochu skrýt, pokud se mi nelíbí. Oční víčko je jako čistý papír, který přímo čeká na to, až na něj někdo začne kreslit. Ne se vším líčením se může chodit ven, občas to přeženu, ale abych nedopadla jak některé holky, které nemůžou ani vynést odpaďák nenalíčené (ano, znám takové!), tak někdy jdu prostě tak, jak jsem vstala ráno, učešu se a max. si dám tu řasenku.
Vím, jak jsem v 15ti chodila po městě a v duchu se hrozila těch prapodivných kombinací barev a přehnaného šíleného líčení, ale když mě dneska někdo potká v den, kdy jsem to trochu přepískla, nedivila bych se, kdyby si pomyslel totéž. Přesto si myslím, že se nelíčím špatně, jsou lidi, kteří si nedají práci s tím co jim sluší a prostě si udělají to, co se jim líbí, nehledě na to, jaký tvar oka mají a jestli to nevypadá divně.
Ne, vážně, divili byste se, vážně ne každému sluší tlustá černá linka na dolním víčku (nejhorší když je JENOM na dolním víčku) nebo křiklavé jednolité barvy jak si dává Nicki Minaj, která celkově připomíná mrkací panenku. Tím nechci říct, že se mi její styl nelíbí, ale kdyby ji člověk potom viděl nenalíčenou, tak ji vůbec nepozná, protože bude vypadat úplně jinak, ale do videoklipu klidně, tam je dovoleno všechno.
Jedna fotka, která se mi strašně líbí, a taky ukázka mého líčení (album je veřejné, měl by si ho moct prohlédnout každý) – Zde