Press "Enter" to skip to content

Archiv pro měsíc: Prosinec 2010

Na přelomu

Právě jsem dodělala salát a ještě mě čeká uklízení, ale díkybohu nemám nějak extra zlou náladu. Moje vánoční krize mě přesla, ale začala ta méně výrazná – krize z nového roku.

Taková malá rekapitulace by se asi hodila, ale nechce se mi. Stalo se tolik věcí a zároveň nic. Jedna z nejdůležitějších věcí pro mě bylo asi vrácení se k blogu a následné vytvoření techhle stránek, které prošly všemožnými úpravami a změnami. xD Další věc ne až tak stará je opět nalezení své závislosti ve hře Lineage 2 a skvělé knižní série Škola noci, sílící deprese z blížící se maturity a hromada dalších bezvýznamných věcí. Těžce se mi vzpomíná na začátek tohoto roku, protože byl pro mě dost psychicky náročný. Věčně jsem chyběla ze školy, ale třetí ročník jsem ukončila úspěšně, i když jsem musela dělat Nko z češtiny, ale byla to neuvěřitelná zkušenost, kterou jsem asi měla udělat.

Další ranou pro mě taky byla naděje, že se mi splní můj sen – a to že vydám svoji první knížku. No, z tohoto snu mě chladně vytrhl prudký a silný pád do reality. Celé to byl hlavně způsob, jak mě donutit dělat něco, co mi bylo naprosto proti srsti. Nemyslim si, že bych to měla nějak extremně těžké s chlapama, ale dělají mi pěkné peklo – pořád je okolo mě fůra takovejch, co by mě chtěli jen do postele a já jim naivně odpovídám, protože doufám, že ve mě budou vidět něco víc než jen objekt potěchy. Druhá sorta chlapů je lepší, jsou to samí starší znalý chlapy, ale většina je zadaná, nebo si myslí, že mě jako každou hloupou mladou holku uchvátí dárečky a penězma. Jo, uchvátí, ale nic za to nedostanou. xD No, možná nebudu nikdy opravdu spokojená, mám prostě moc velké nároky a jsem na některé věci ještě mladá.

Ale dost minulosti. Tohle jsou věci, které proběhly, ze kterých bych se měla poučit. Touha vypadnout a začít něco dělat sama stále sílí. Měla bych se zaměřit na to, co mě v dalším roce čeká, a to je maturita, ze které se mi ježí všechny chlupy na těle. Pokud to zvládnu a úspěšně absolvuju ten porod, kterému říkají státní, budu se řítit na vysokou. Ale dost si zahrávám s myšlenkou, že bych se na vysokou teď vyprdla – co, můžu si ji dodělat i dalkově později při práci. Láká mě nějaká au-pair v Německu nebo v Anglii, či snad Americe. Jsou na to rozporuplné názory, hlavně je to o štěstí – když člověk přijde do dobré rodiny, má jedinečný zážitek, přátele na celý život a možná i dobře zadělá. Když má smůlu, musí si i jídlo kupovat sám, a potom je to těžké. Ale abych pravdu řekla – moc mě to láká.

Nebudu vás trápit dalšími věcmi. Tohle je moje krátká úvaha ke kocni roku a k začátku toho nového. Všem vám přeji štastný nový rok, plný nových zážitků a splněných přání. Vzhlížejte k novému roku jako já – doufám v lepší vyhlídky, než minulý rok. Doufám v lepší svět. Ne v ten okolo, ten se v kravskou prdel obrací… ale vím, že když se budu držet lidí, na kterých mi záleží, bude můj svět lepší.

Happy New Year!

Fucking birthday…

Jo, zní to pesimističtěji, než to opravdu je, ale prostě se to jinak říct nedá 😀

Opět jsem o rok starší, už je mi 19, a můžu vás uklidnit – jedinou změnou je, že se prohloubila moje vánoční krize na 90% a stále stoupá. Trochu mi to zlepšila kytička od mamky k narozkám (dárků fakt moc nedostávám, šak den před vánocema, divíte se?) a vánoční šílenství u nás tenhle rok totálně není, koupili jsme si televizi, takže dárky žádné. Další světýlko v tomto pochmurném dni byl celej pitlík pikatních paprikových brambůrků, které jsem do sebe krome snídaně nacpala, a asi metrovej stromeček, kterej jsme střídmě ozdobili do modro bílé. Možná sem dám fotku…

Mám takovou depresi až je to nehezké.

Navíc se hádám s přítelem a nevím co s tím… Jsem z toho taková nešťastná, vánoce nevánoce, prostě nějak nemůžeme doma mít delší dobu pohodu, protože jinak by to nebylo u nás doma.

Všem vám přeji nádherné vánoce a šťastný nový rok, nevím jak se sem do Silvestra dostanu, jsem taková nesvá, a není moc o čem psát. Akorát mám chuť se zahrabat někam hodně hluboko… Ale to bych se jenom opakovala, a to nikoho nezajímá.

Mecheche

Tak jsem nachystala všechno na zítřejší „Vánoční večeři“ s holkama. Zitra jen ještě uklidit můj pokoj, povléct povlečení (aby měli kde spát) a udělat chlebíčky a sushi. Dneska jsme nakupovali ingredience a já platila máminou kartou (no, pochopte, já nemám ani vlastní účet, natož ještě kartu – já vím, v 19 asi trapas – skoro 19ti…) a tak jsem z toho byla trochu vyjukaná. No, díky bohu mě pokladní nepodezřívala (byla to taková ta znuděná vzadu kde bylo míň lidí – v globusu neuvěřitelné před svátky – a asi ji to bylo totálně u prdele) takže nebyl problém.

Tedka jsem si všimla, že mám nějak zaprskaný monitor, asi bych ho měla umít. (na místě kde mívám kolu, asi jak dělá bublinky, tak mi to voprskalo) Ale to neřešte.

Zítřek bude fajn (aspoň doufám). Doufám že mi to táta nezkazí tím, že si bude chtít jít lehnout (on má tak lehké spaní že stačí když klapete v papučích po kachličkách na chodbě), asi by mě naštvalo kdybych měla ten babinec krotit, nebo tlumit hudbu, nebo tlumit film (na kterej nevim jestli budeme koukat). No jo, bude to zajimavej den, ale já doufám, že si to užijou.

Serou mě moje sluchátka, pořád vypadává jedna strana, nebo obě. Aaaaaa…

Předevčírem jsem dostala 3 nádherné ružičky, k 1,5 roku co jsme s přítelem spolu. Nijak extra jsme to neslavily, ale tak snad to nevadí. I tak je to už dlouhá doba… Občas to skřípe, ale tak to k tomu prostě patří.

No konec žvástů pro dnešek. Doufám že se máte dobře. 🙂

Zíííív…

Jo, jsem děsně utahaná. Něco na mě permanentně leze, mám návaly bolesti hlavy (není to z nedostatku pití jak máma ráda říkává, za den vypiju před dva litry a to je akorát v té kose) a občas nechutně plný nos a kašlu. Nebýt kapek do nosu tak je ze mě pusou dáchající mimozemšťan s nudlý u nosu.

A ta únava… tak děsně brzo je tma, nenávidím tohle roční období. Správně jsem měla zítra večer slavit narozky, ale nakonec z toho nějak sešlo – byla jsem lína někde něco zarezervovat. Aspoň že budeme mít vánoční večeři s kamarádkama ze třídy (+ jedna superní druhačka), která bude u nás, a moc se na to těším. Akorát musím kvůli tomu zkultivovat hostovský pokoj, a možná i svůj, nevím ještě totiž kde budeme, ale na přespání jim místo udělat musím.

Takže švanda.

Chystám se psát další pokračování toho mého sci-fi… Sice si už zase moc nepamatuju, jak jsem chtěla pokračovat, ale navážu nit celkem rychle.

Díky za podporu a komentáře! 🙂

Nová závislost

Takže, jak už jsem rozhlašovala holkám, zamilovala jsem se to jedné knižní série s názvem „Škola noci“. Nebudu vám říkat o čem to je, protože to si prostě musíte přečíst sami – jakmile jsem tu knihu vzala do ruky a začala číst první stránku, tak jsem ji nemohla odtrhnout. Prozradím vám však, že je to o puberťačce, ze které se stane upírka (no, nepodobá se to naší směsici horových a sexy upírů, i když sexy jsou rozhodně), a totálně ji to změní život. Zjistí se, že je nesmírně nadaná, neobvyklá a k tomu běhna (no, dobře, kdyby mě svádělo tolik chlapů – pardon, sexy chlapů – asi bych taky jen tak neodolala) a krome kluků má ještě jeden obrovský problém – ale jéje, to vám nemůžu říct, přišly byste o překvapení.

Škola noci má zatím jenom prvních 5 knížek přeložených – Označená, Zrazená, Vyvolená, Nezkrotná a Pronásledovaná. Jsou další 3 v angličtině a vlastně si stále nejsem jistá, jestli to je konec nebo ne. (Autorka rozhodně nestrácí inspiraci.)

Dokonce i nějaké obrázky některých postav a info najdete na oficiálních stránkách www.houseofnightseries.com a mimo jiné i mnoho dalšího.

Směsice krve, vášně a velice zajímavých puberťáckých pocitů mě naprosto nadchla. Já chci být taky nějaká superhrdinka, ale už mi není 16 (bohužel). xD

Žv… žva… žvatlání?

Právě mi zní v uších písnička Loca od Shakiry (neberte to jako úchylku, ale nějak jsem si ji v hlavě zafixovala), a mám strašně divnou depresi. Nemluvě, že jsem dneska byla velice zlobivá holčička, a to teď myslím naprosto vážně, jsem opět propadla zavislost. Zaščala jsem číst ne zas tak starý román „Označená“ a naprosto si to zamilovala. Zhltla jsem to za jeden den a to jsem stihla školu i práci + několikahodinové zdobění na vánoce v práci. (Mimochodem vypadá to fakt dobře, snad si v pondělí udělám čas a vyfotím to.)

A teď jsem si vzpoměla, že bych měla do pondělí udělat konečně ty protokoly do chemie, což budu dělat poprvé v životě… (a už to slibuju dva měsíce?) Takže nemám ani pořádně představu, jak to bude vypadat. Nechci mít špatnou známku, ještě když je to nematuritní chemie…

A děsně mě serou s tema státníma maturitama. Tak budou teda nebo ne? Já už vážně nevím, co si mám myslet. Nechci se učit tu tunu té češtiny, které jsem se chtěla nenápadně vyhnout, ale taky rozhodně nechci mít na maturitním vysvědčení 4ku jen proto, že jsem tu češtinu prostě podcenila. (Nebojím se, že bych z češtiny neudělala, protože na nějakou piiip si vždycky vzpomenu, jen to bohužel nikdy nebude tak detailní, jak by si to náš profesor představoval.) Můj technický mozek na ukládání informací je totálně na prd, ale aspoň mě zachraňuje moje částečná fotografická paměť, díky které si taháky nemusím ani vytahovat, a většinou si pamatuju, co tam bylo. Taková matematika, jo, děcka, to je věda… Ale každý mame hold jiné.

Upozornění: Pokud vás nezajímají detaily mého mozku, nečtěte dál. Jinak – na vlastní nebezpečí.

A pořád ve mě hlodá ten divný pocit… pocit, který mi říká, že bych měla být někde jinde, že bych měla dělat něco jiného… Že bych se měla konečně probrat a dělat to, k čemu jsem předurčená, že tady jenom ztrácím čas. Měla bych se učit něco úplně jiného. Bojují ve mě dva živly – rozum a intuice (nazívám to tak, prostě to tak cítím) – rozum hlásá, že to je jenom prostě moje až nemocně bujná fantazie, že mám prostě tendence utíkat do jiné reality, kdežto intuice křičí, že bych neměla poslouchat rozum a začít se věnovat něčemu… mystickému, starodávnému… jako třeba zameditovat si…

A potom je tam ještě takový malý hlásek, utlačený a těžce slyšitelný, který říká: „Bylo by krásně, kdybych měla tu možnost se stát součástí něčeho velikého, konat velké věci, probudit se, a zjistit, že tahle nechutně stereotypní společnost je jenom něco, uprostřed čeho se skrývá nekutečné dobrodružsví….“

A strašně mě to láká. Možná si říkáte, že jsem se dočista zbláznila, ale prostě to tak cítím. Nejraději bych někde sehnala nějakou starou knihu plnou starodávných rituálů… Věřím na nějaké magično, protože jsem zažila něco neuvěřitelného, jako dítě jsem si mluvila s duchy, umím někdy vycítit podivné „energie“ a i když ty duchy teď nevídám, tak rozhodně je občas až hrozně silně cítím…

Táta mi řekl, že je něco jiného vědět a věřit. Že ti co ví, to mají těžké, protože už nemůžou věřit. A za víru se aspoň může odměnit… Protože ta vychází ze srdce a ne z rozumu.

Proto jsem si říkala, že by možná bylo lepší nevědět, jestli se v tomto světě opravdu ukrývá něco hlubšího…

Ale mě to stejně sere! Jsem nechutně netrpělivá, mladá a vystrašená. Ano, vystrašená z budoucnosti.

Průběh…

Jo, změny se mi daří dělat celkem dobře. Design tady je prozatím hotový, nic složitého, ani graficky nic extravagantního. Prostě jednoduché a přehledné zimní, stejně jako tohle podivné období.

Musím ale teda říct, že dělat něco, co umím, mě dělá radost ze života. V CSS jsem jako doma, a děkuji svému učiteli, že nám zadal tenhle úkol – vlastně mě dokopal to tady zrekonstruovat.

Aby toho nebylo k mým problémům málo, začalo nám zatékat do pokoje a objevila se tam plíseň… Bleeee… Ještě že nemám nějakou alergii, ale stejně asi budu na pár dní vyhoštěna jakmile to nastříkáme nějakým prostředkem, abychom to svinstvo nečuchaly. Povím vám, jako kdyby to nestačilo… Jsem z toho znechucená.

Navíc mi včera volala sestra mého kamaráda, o kterém jsem dva měsíce neslyšela… Umřel na rakovinu. Měl vodu na plících a udusil se dřív, než mu kdokoliv mohl pomoct.

To aby těch špatných zpráv nebylo málo.

Merlin

Mezi další moje oblíbené seriály nesmím zapomenout Merlina. Na první pohled nudný kluk, který má nebezpečné tajemství – má dar kouzlit. Když přichází do Kamelotu, je to jen nějaký nevyskákaný podivín. Díky Gaiusovi, dvornímu lékaři, se z něj do třetí série stává čím dál tím zodpovědnější a šlechetnější kluk. Artuš také prochází velkou změnou, jeho chování k Merlinovi jako ke svému sluhovy se změní v jen nepříjemné popichování a nakonec se stávají blízkými přáteli.

V celém seriálu sledujeme, jak se z rozmazleného a arogantního fracka stává král, jakého by si Kamelot zasloužil. Ovšem do třetí série stále neví, že jeho nemotorný sluha mu vlastně vícekrát zachránil život, než by si vůbec dokázal zapamatovat, a to vše díky kouzlům, které jeho otec a král tak zavrhuje.

Velice zajímavou postavu tam tvoří lady Morgana, která ze začátku je osobou s nejčistčím srdcem, jakou v celém Kamelotu najdete. (Hned za ni je její služebná Gwen.) Ovšem když ji jednou Merlin otráví (samozřejmě, aby zachránil Kamelot před jistou záhubou), zachrání ji její napůl sestra, aby mohla Morgana začít se svou pomstou. Merlin po roce nešťastně přihlíží, jak král zrádkyni nicnetušíc drží, a pro její záchranu je dokonce ochotný použít kouzla. Ale když se objeví v Kamelotu léčitelka, která zázračně léči nevyléčitelné nemoci, samozřějmě to dovoleno není.

Všichni Uthera (krále) spíše jenom snáší, protože Artuš ještě není plně připravený usednout na trůn. Merlin ho neochotně chrání, protože jestli král umře přičiněním kouzel, bude Artuš stejně zapřísáhnutý proti Magii jako jeho otec, a král, na jakého Kamelot čeká, by nepřišel.

I když celý děj má ve srovnání s historií docela dost nedostatků, je to moc pěkný a napínavý seriál. Doporučuji především pro fanoušky fantasy a mystiky. Ožívání bájných mýtických svoření a kouzel bych si nemohla přece nechat ujít. 🙂

Nové září… ale je poněkud prázdné.

Ano, ano. Opět a znovu, asi se nepoučím. Přemýšlela jsem, že sem zkopíruju nějaké články ze starého, ale nevím jestli je to dobrý nápad… Jak se říká s novým kabátem by měl přijt i nový obsah, tak se o to pokusím, i když to bude dost časově zdlouhavé, než to opravdu rozjedu do podoby, jaké chci, protože mám před maturitou a tak nějak celkově všechno mě děsí co se týče budoucnosti…

Kéž by to byla jenom škola co mi dává zabrat. Problémy doma, v ráji (vztah), a tak nějak celkově…

Taky se tady nebudu moct svěřovat tak důkladně, jak jsem to dělala do teď, protože hrozí, že sem budou chodit lidi, co mě znají, a moje trapné výlevy by se brzo rozkřikly.

Dost že můj pravopis je děs a hrůza. xD

No, já doufám že se vám to bude líbit.

P.S. Zároveň bych chtěla upozornit, že tento blog bude zároveň sloužit pro mou známku do IVT, tak se nelekejte, že to bude možná do vánoc takové strohé. (Pochybuju že pana profesora zajímají moje trapné žvásty nebo dokonce moje ještě trapnější úletová grafika.)

P.P.S. Chtěla bych moc poděkovat lidem, co zůstavají stále při mě. Moc si toho vážím, když si na mě někdo vzpomene, a to že jste o mě měli strach děvčata mě dojalo… :‘-)